Blog
Místo pro zápisky ze života

Jak jsem ztratila vydřičku...


Minulý týden v pátek odpoledne jsme byly domluvené s kamarádkou na procházku do Mariánského údolí v Brně. Ve dvě hodiny jsme vyrazily s kočárkem, její kraťandou Skippy a mýma vydřičkama (borderteriér) Tiffany a Meddy. Holky měly radost, běhaly, hrály si a stopovaly, kdo šel před námi. Kolem třetí hodiny vyběhla Tiffy s Meddy do svahu, Tiffany chvíli hlásila na místě ( asi prase ) a pak se vrátila. Pár dní před tím jsem ztratila píšťalku na psy, ale Gábi má naštěstí stejnou. Tak jsem mohla pískat, aby se vrátila i Meddy. Ale ta stále nešla a ani nehlásila. Začalo se stmívat a nebylo už ani moc teplo. Gábi musela domů, ale půjčila mi píšťalku. Já jsem se vrátila od místa ztráty k autu, což bylo asi 2 km stejnou cestou. Šoupala jsem nohama a sem tam odhodila pamlsek, aby nás mohla Meddy lépe najít. Stopy trénujeme, takže by to mohla zvládnout. Na chvíli jsme se zahřály v autě a šla jsem zase pískat na cestu. Stále nic. Byla už úplná tma, zima a nikde ani noha. Nejsem zrovna hrdina, abych mohla být po tmě v lese, takže jsem stála na cestě blízko auta a pískala a pískala. Slyšela nás paní, která venčila svoje psy a přišla se zeptat, koho hledáme. Tak jsem jí popsala situaci a ona byla moc hodná, vzala si na mě telefon. Zavolala i panu Velanovi, který má na starosti odchyt ve vedlejší vesnici. O půl sedmé jsem zavolala kamarádce Barušce, že se Meddy ztratila a jestli by mi mohli dovézt něco k jídlu, že nechci odjet, kdyby se náhodou vrátila. Neplánovala jsem delší pobyt, takže jsem byla bez jídla a pití. Taky jsem zavolala do útulku, kdyby Meddy někdo našel nebo zahlídl. Barča s Jirkou mě přijeli zachránit a po občerstvení zůstali na místě a já jsem jela hledat po lesní cestě na druhé straně rybníků, kdyby náhodou přešla po hrázi na druhou stranu. Ano, je tam zákaz vjezdu, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Na hrázi jsem se chtěla otočit a jet zpátky. Ale aby to nebylo tak jednoduché, prasklo mi lanko ruční brzdy a spadlo pod kola. Když jsem couvla a najela na něj, nemohla jsem se rozjet. Tak jsem se šla podívat, co se děje a viděla jsem, že ho mám pod kolem. Volala jsem bratrovi, který sice bydlí o 200 km dál, ale potřebovala jsem aspoň radu, co s tím. Nebral mi telefon. Tak jsem zase o kousek couvla, tím se lanko uvolnilo a vodítkem jsem ho přivázala k sedadlu spolujezdce a jela zpátky. Byla jsem ráda, že jsem se zvládla otočit a neutopila auto v rybníku... Teď už vím, že do auta se hodí baterka, protože mobil je jako osvětlení nedostačují. Taky vodítko navíc...

Vrátila jsem se na rozcestí a po Meddy stále ani stopa. Barča s Jirkou jeli hledat nad údolí směrem k Mokré a já jsem zůstala na místě. Když se vrátili, jela jsem zase já směrem na Podolí a k dálnici. O půl deváte už jsem propadala zoufalství a napadaly mě ty nejhorší scénáře od autoúrazu po uvíznutí ve skále. Bolel mě žaludek a měla jsem o toho malého lumpa velký strach. Byla tma, zima a na tomto místě nikdy nebyla. Věřím v inteligenci a schopnosti se orientovat, ale přece jen pro 10 měsíční nezkušené štěně je to náročné. O hodinu později stále nic. Nechala jsem na místě deku a granule a o půl desáté jsme jeli domů s tím, že se ráno vrátíme hledat. Meddy měla obojek s telefonním číslem a to mi dávalo naději, že jí třeba někdo najde a zavolá. Ať už živou nebo mrtvou...

Ráno jsem vyvenčila Táju, nachystala termosku s čajem, svačinu a vyrazily jsme s Tiffy hledat. Na parkovišti jsme byli první. Ptala jsem se pána, který tam hlídá, jestli jí neviděl. Bohužel ne. Ale i on byl moc hodný a dal mi parkování za poloviční částku. Vzal si na mě telefon, že bude návštěvníky informovat. Na místě, kde byla deka nebyly žádné stopy, že by na ní někdo ležel nebo aspoň šlapal. Nechala jsem jí tam a šla jsem hledat po stejné trase, kde jsme šly včera. Večer jsem si doma prohlídla mapu okolí, abych věděla, kde mám chodit. Aby to bylo ještě veselejší, byla v sobotu ráno i naháňka na prasata, ale nikdo z myslivců Meddy neviděl ani neslyšel. Netušila jsem, co takový pejsek v noci dělá, když není doma v pelíšku. Jestli pořád ťape, aby mu nebyla zima, nebo jestli se někam schoulí a spí aspoň chvíli...Bezmoc byla velká a prostor, kde může být ještě větší. Volala mi kamarádka Vendulka, že přijedou pomoct hledat, ale vůbec jsem netušila, kam mohla jít, kde hledat. Po pár hodinách chození po lese, pískání a smutku, že jí nikdy nenajdu zazvonil telefon a na něm bylo napsáno Odchytáři. Kolega Broňa mi říká: Ahoj, paní našla štěňátko, černohnědé, má na obojku jméno Meddy a tvoje telefonní číslo. Ale nemůže se ti dovolat (zřejmě to zkoušela ve chvíli, kdy jsem měla horší signál a volal mi někdo jiný ). V tu chvíli jsem se rozbrečela a zeptala jsem se, jestli žije. Broňa se smál a říká, ano, žije a proč brečíš? Co se stalo? Brečím úlevou, protože se ztratila včera ve 3 a měla jsem o ní hrozný strach. Dal mi telefon na paní a domluvily jsem se na předání. Našli ji chvíli před tím poblíž místa, kde se ztratila. Byla tedy celou venku. Byla hodně unavená a nemohla otevřít očička. Prohlídla jsem jí, žádné zranění jsem nenašla a vytáhla jsem jí z očí semínka trávy. Jely jsme to říct pánovi na parkoviště a poděkovat mu. Doma jsem jí oči vypláchla a namazala. Měla na nich fialový povlak, jako by zákal. Po jídle jsem jí nechala odpočívat, ale byla neklidná a nevěděla, kam si má lehnout a měla taky horké tlapičky a úplně suchý čumáček. V neděli jsem jeli s očima k našemu panu doktorovi. Zřejmě semínka vlivem vlhka a tepla vylučovaly enzymy před klíčením a to oči podráždilo. Po pár dnech kapaní povlak zmizel a spojivky se zmenšily a uklidnily.

Já jsem byla zničená a unavená, jako kdybych vylezla na Sněžku... :-)

Děkuji hodné paní, že jí vzala k sobě a nenchala ji toulat se dál a taky přátelům za podporu a pomoc.

Bylo to poprvé, kdy se mi takto ztratil pes. Psi mě doprovází životem více než 20 let a vždycky nosily přívěšky s telefonem, byly čipované a tetované. A i teď mají obojky s vyšitým telefonním číslem, čip i tetování. Každá ztráta nebo útěk má jiný scénář a netušíte, co vše se může stát. O to větší je pak strach.

Přeji všem, aby se nemuseli nikdy takhle o svého pejska bát a aby ti, co se ztrátí, se vrátili v pořádku domů.

Krásné Vánoce :-)
Věrka


Odkazy
© 2010 - 2014. Provozovatel eshopu: 4dox Rychlý kontakt: info@neztratimse.cz | 774 117 093
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace